Po shlédnutí filmu What The Bleep Do We Know! jsem se rozhodl napsat své postřehy z tohoto zajímavého počinu. Celý snímek však nelze jednoznačně shrnout, obsahuje hodně zajímavých myšlenek, které jdou rozvinout do dlouhých diskuzí.

Existují vedle sebe dva paralelní světy a jen o nich nevíme? Těžko si něco takového dokážeme představit. Vidět sebe sama očima pozorovatele. Vše vnímáme jen našimi smysly. Denně se setkáváme se spoustou prožitků, mozek je nekonečně zaměstnáván, zpracovává 400 Gb informací za vteřinu, ale my si uvědomujeme pouze 2kb z nich, což nám vystačí na naše okolí, tělo a čas. Co je však s tím celým zbytkem informací, které nedokážeme eliminovat? Je opravdovou realitou to co vidíme našima očima, protože tomu prostě věříme?

Položme si otázku, co řídí náš směr a jak se vytváří náš život. Každá reakce v našem životě vyvolává akci. V podstatě máme možnost volby a každá volba je závislá na kvantových účincích. Věda zabývající touto problematikou se nazývá kvantová fyzika. Hmota jako taková je tvořena malými částicemi (atomy, elektrony). Nikdo z vědců však není schopen dokázat teorie, jak tyto částice vznikají a kam se naopak ztrácejí. Nemohu si teď nevzpomenout na krátkou citaci z Bible: „prach si a v prach se obrátíš“. Pokud na chvíli v nějaké konkrétní situaci zavřeme oči, začneme vnímat jakoby více možnosti zvládnutí situace, pokud oči otevřeme, existuje částice složená ze zkušenosti. Kvantová fyzika hovoří o takzvané superpozici částice, ta může mít více možných pozic nacházejících se v jeden časový okamžik, kdy pak částice zapadne do jedné z možných pozic. Lze si to představit tak, že bychom dokázali být v jednu chvílí na dvou místech najednou, kde nabudeme spousty zkušeností a pak si vybereme jednu z nich. Můžeme hovořit tedy o tom, jak sami dokážeme ovlivnit realitu a nestáváme se naopak obětí reality. Myšlenka je hnací motor všeho kolem nás. Jedině změnou myšlení se můžeme posunout dále, protože jediné co lze ovlivnit je budoucnost, nikoliv minulost.

Pokud v životě prožijeme nějaký emocionální děj, může nám způsobit návaznost na současnost ale i budoucnost, jakoby dnes bylo stále včera. V mnoha případech dokážeme být závislí na svých emocionálních prožitcích a neustále vidět vše pouze skepticky. Naše mysl nejenže dokáže vytvářet naší osobnost, ale působí i na naše tělo. Každá buňka dostává řídicí signály z mozku a dokáže se tak například rozdělit na dvě, měnit dejme tomu elasticitu kůže, změny svalové hmoty, kostí apod.

Celý film provází myšlenka, jak sami můžeme ovlivnit svůj život svým smýšlením. Ale sám se teď musím ptát, co tedy ovlivňuje Bůh? Nebo mohu i já sám ovlivnit Boha a jeho záměr, který se mnou má? Pokud člověk žije svůj „šedivý průměrný“ život s pocitem neuspokojení, měl by se zamyslet, zda vůbec dokáže vnímat své představy, tak jak by život opravdu chtěl prožít, co jej opravdu naplní. Myslím si, že spousta lidí si tuto představu nedokáže ani navodit, což právě může být kámen úrazu. Vidina kvalitnějšího života však není vidina materialistického bohactví, pokud to takto někdo vnímá, jedná se o jeden z bloků, který ho svazuje s nenaplněním sebe sama.